Brain is over aneb Když chceš být slavný, zabij Lennona

Chcete se dostat do médií a užít si svých pět minut slávy? Něco zničte, vydělejte se na zem v galerii, počůrejte hrob literárního kritika... Naposledy této metody využilo sdružení Pražská služba, která přemalovala Lennonovu zeď  na bílo a nechala na ní pouze název Wall is over. Na zeď se začalo malovat a psát už v sedmdesátých letech, za dob komunismu byla symbolem svobody, a proto jí Stb opakovaně přemalovalo na bílo, v době svobody se stala spíše kýčem pro turisty a snad už bychom na ní úplně zapomněli, pokud by nebyla v průvodcích. Neznámí umělci z Pražské služby ovšem pochopili, že se o nich nebude mluvit, když jméno svojí značky nespojí s jinou značkou, sice už pozapomenutou, přesto stále ještě dosti silnou. A protože nejsou moc přemýšliví, spatlali následně text, který má všechno osvětlit, ale spíše odhaluje jejich rozumovou nedostatečnost. "Zeď byla minulým režimem několikrát přetřena, nikdy však čistý nátěr nevydržel dlouho a její plocha se opět začala svévolně proměňovat." - Umělci nám chtějí zřejmě říci, že jejich role je totožná s rolí StB. "Před 25 lety jedna velká totalitární zeď padla." Jen malinký problémeček je, že to bylo v Berlíně, ne v Praze, a že ji nenatírali, ale zbourali. "Projektem Wall is over odkazujeme zejména k těmto revolučním událostem." Lennonova zeď, ať už si o ní myslíme cokoliv, neměla lidi rozdělovat, ale spojovat. Tady někde se mozek umělecké skupiny definitivně zavařil. "Nyní je zeď opět bílá - svobodná." Přemalovávání všichni chápali jako útok na svobodu, milí umělci. A fakt, že se následně v médiích odkazujete na Lennonovu propagační akci War is over, jen dokazuje, že se vám prostě jenom líbí hesla, aniž byste jim porozuměli. Jeden chápe, že vám je jeden nápad milejší než útrapy uvažování o něm, musí vám ovšem přiznat bobříka vyčůranosti: kdybyste svůj koncept realizovali na jakékoliv jiné zdi, pes by po něm neštěkl, jak je blbý. A možná by se Pražská služba měla přihlásit k jinému zásadnímu uměleckému činu: zastřelení Johna Lennona Markem Chapmanem.

Proč je Zeman kunda a Schwarzenberg kníže

Poté, co nás Zeman obdařil v pravidelném vysílání z Lán několika expresivními slovy, což pobouřilo nemalou část lidí, se vyrojily argumenty, že vlastně ostatní politici dělají totéž (zvláště ten s fajfkou) a prochází jim to. Tím pádem je pohoršení nad prezidentovými kurvami pokrytecké. Jenže srovnávání Schwarzenbergových a Zemanových vulgárních slov je z principu padlé na hlavu. Odmyslíme-li od toho, že Zeman je prezidentem a očekává se od něj trochu jiný projev než ostatních politiků (jistě, je to tatíčkovský kýč, ale takto byl ten úřad prostě stvořen), jde o rozdílnou náturu obou dotyčných. První si občasným sprostým slovem buduje obraz lidového knížete, čímž si buduje náklonnost nižších vrstev (tak nějak mají úctu ke knížepánovi tradičně v krvi, a když se ukáže být člověkem z masa a kostí, má i jejich srdce, příkladů v historii máme dost a dost). Jeho kmenoví voliči to nepovažují za prohřešek, protože souzní s většinou jejich názorů a navíc za jeho hlavní povahovou vlastnost považují určitou noblesu, kterou tímto nejde umenšit. Druhý je považován voliči pravice, liberály, proevropskými aktivity atd. za burana, pro nižší vrstvy pak představuje vítězství nad chytrolíny z velkých měst, Pražáky samozřejmě počínaje. Vulgaritami tedy první část voličstva utvrdí v obrazu burana, část druhé ovšem pohorší, protože ačkoliv lid obecný pro nějaké to vulgární slovo nejde daleko, je mu poněkud žinantní, aby se ikona chovala jako sprosté hovado, neb ani oni sami neříkají doma dětem „ty kundo, běž se učit“, jelikož si chtějí zachovat určitou důstojnost. Takže co je dovoleno jednomu, není dovoleno druhému, to už věděli dost dávno před námi. A co je dovoleno někde, není dovoleno jinde, dodal by jeden v souvislosti nejen s prezidentským úřadem. Zatímco kamarádům po reakcích na tento text řekne, že článek kritizoval zas nějaký kretén, v mailu dotyčnému napíše: „Vážený pane, myslím, že se mýlíte…“