Rasista Jan Čulík

Jednomu připadají podivné projevy rasismu vůči jeho vlastnímu národu, a to takříkajíc z vlastních řad. Před časem se chorvatská profesorka Mirna Šolić setkala v olomoucké tramvaji s opilcem, který jejího tříletého syna kvůli tmavší barvě pleti nazval cikánem a začal ji urážet. Cestující zareagovali pohotově a správně: prostě onoho chlápka z tramvaje vyrazili. To však vydavateli Britských listů Janu Čulíkovi nestačilo (je to prý jen "do určité míry povzbuzující") a hned začal svou písničku o českém rasismu. "Budou politikové sedět se složenýma rukama, až někdo nějakého tříletého kluka zabije kvůli barvě jeho kůže?," neudržel své projevy hysterie a nepřímo označil opilcovo řádění za obecné projevy vypjatého rasismus. Musí prý vzniknout inteligentní veřejná informační kampaň na bilboardech i v televizi, aby k výše popsaným incidentům nedocházelo. Jeden je udiven: není snad čin cestujících v tramvaji právě projevem lidí, kteří podobné násilnické výstupy odmítají? Není snad projevem občanské statečnosti v době, kdy většina lidí v podobné situace - a nejde o rasismus, ale o obyčejnou zbabělost - sklopí oči? Jenže člověku přesvědčenému o zkaženosti vlastního národa to připadá málo a nikdy takové činy nemůže ocenit. Jeho cílem jsou bez ohledu na skutečnost (pře)výchovné programy pro mentálně méněcenné Čechy. To mu jeden říká rasismus par exellence.